Sám sobě žákem, blogerem aneb jogurt

16. listopadu 2014 v 23:59 | ,#' |  O mně
Moje první blogerské krůčky - jak jsem blogovala na začátku, jak bloguju.


Začínám z nejnižší možné úrovně. Začínám s chutí.
Učit se blogovat je pro mě stejné jako učit se matiku - víc počtů, víc blogů.
Ano, jsem přesně ten typ, jehož nemá velký počet lidí v oblibě. Zato pocit studu stále nepřichází.
Tím neříkám, že je to něco, za co stojí se chlubit, je to jednoduše něco, za co se prostě nestydím.
První blogy stály za nic jak vzhledem, tak hlavně obsahem.
Ty další se už mohly pomalu začínat chlubit s lepším vzhledem, ale musím si stále přiznat, že obsah stál pořád za houby. Však víte, zvěřejníte článek plný obrázků z Google pod názvem "Pejsci" atd.
Jo tyhle články stojí za přečtení!
Pak začal éra vlastních příběhů. Vymyslet, napsat, zveřejnit.
A nechat být, dokud to nezmizí z povrchu internetového.
Nebo kdo ví, třeba CIA nesleduje pouze Twitter, Facebook nebo Snapchat (a jim podobné aplikace na internetu a mobilu), ale i blogové stránky.
CIA všude.
Takže možná že veškeré moje blogy jsou přece jen v nějaké databázi.
Možná v dobách svých stařeckých let, na houpacím křesle, u krbu, si nebudu jen deník, ale i své blogy-neblogy.
Ale kdo ví, komu se líbí pocit studu?
I když na jeden blog bych se podívala ráda. Nesl jméno "Ishrekiada", nebo kdo ví, možná už jen ta CIA, zaboha bych si nevzpomněla, jak přesně, ale kořen Shrek tam byl jistě.
Možná to byl konečně první blog, který by stál za to, abych si ho znovu přečetla. Zveřejnila jsem tam pár svých tehdejších oblíbených písniček. Chtěla bych docela vědět, jaké to kdysi byly.
Někdy jsou staré blogy cestou k vaší polozamlžené minulosti.
Vidět své tehdejší myšlenky, fantazii, názory i gramatické chyby.
Staré blogy nejsou na škodu. Někdy musíme vidět naše chyby, abychom je mohly opravit, neopakovat.
Ale jak po čase mizí, nemůžeme je vidět (leda byste se zeptali CIA). A tak mi mé zlozvyky zůstávají dodnes - nová chuť = nový blog. Ztráta chuti + lenost = - blog.
Nemám ráda matiku. Ale k blogování mě vždycky něco táhne i odpuzuje. Odpuzuje mě trvanlivost. Ani ten jogurt prostě nemůžete jíst do nekonečna, když máte chuť. Vyčerpáte veškeré nápady a máte prázdný jogurt. Pokud to berete po lžičkách, hezky popořádku... nakonec na to přestanete mít chuť a ten jogurt zkysne. Aneb má filozofie.
To je moje blogování. Tak se učím blogovat, tak bloguju.

23:55 - Neděle.
Tak jsem tohle téma ještě stihla.
Ale už bych měla jít spát. Přece jen, už i ten film s Paulem Walkerem skončil.
Hm... a co to dávají teď?
Že bych se podívala i na tohle?
"Nova uvádí.. Krevní pouto."
23:57
Á G. Paltrow!
23:59
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 17. listopadu 2014 v 8:55 | Reagovat

Osobně se držím jednoho blogu, ten mi bohatě stačí i na jednom se dá udělat chyb jak máku.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 17. listopadu 2014 v 9:52 | Reagovat

Zatím jsem měla jenom dva blogy, jeden mi založila kamarádka a druhý jsem se rozhodla sama a od té doby se jej držím. Je pravda, že jsem si založila ještě dva blogy, ale měly být výhradně na vyhraněná témata a nakonec z toho sešlo. Ruším je, protože nemá moc cenu vést několik blogů zároveň.

3 Em Age Em Age | Web | 17. listopadu 2014 v 13:07 | Reagovat

Možná bys měla nechat svůj kelímek prázdný, dokud se znovu nenaplní a hned ho nevyhazovat.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. listopadu 2014 v 13:12 | Reagovat

Začátky jsou vždy těžké, ale pokud má člověk trpělivost, zajímavé nápady, nesnaží se kopírovat a pátrá po různých možnostech, jak své stránky propagovat, úspěch se zaručeně dostaví. Přeji hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama