Přítel a přítel

21. února 2015 v 17:14 | ,#' |  Úvahy a názory
Jen tak na okraj bych ráda poznamenala, že si v poslední době všímám (svého) dilematu mezi užitím přítele. Přítel jako partner a přítel ve významu dražším než kamarád. Pamatuju, že když jsem byla malá, byla jsem na návštěvě své sousedky a s její babičkou - mimoto také zákeřnou drbnou - probíraly CDéčka a nové filmy. To byla ještě doba videopůjčoven a alespoň u nás jsme se do moderního pirátství zapojovali asi jen tak, že jsme filmy a seriály nahrávaly na kazety. Ta naše éra už pomalu končila a já se zrovna zmiňovala, že mámin přítel jí za peníze nahrává filmy, o které si ona řekne, na CD. Slovo Kamarád mi totiž přišlo takové ošklivé a mě se Přítel od slova Přátelství líbilo prostě víc. Babička se zatvářila na chvíli překvapeně, ale pak jako by mě snad asi nechtěla vyplašit, že to, co jsem snad řekla, jsem říkat neměla, se zeptala, jestli to mému tátovi nevadí. Chvíli jsem váhala, protože jsem její otázku na poprvé pochopila špatně, ale poté mi to došlo a hned jsem zpanikařila a bránila se, že tak jsem to nemyslela, že jsem to myslela jako Kamarád. Nebo kdoví, že? Mám totiž dnes pocit, jako bych mámu z té doby najednou neznala. Ale to už je jedno. O tom taky ale mluvit nechci, to jen, že se tohle téma z nadpisu může vysvětlit i jinak.

Co je však mé původní téma, na které jsem se opravdu chtěla vrhnout a podat tak svoje shrnutí, úvahu a konečný (možná jen prozatím) názor, je,jestli je přítel alias partner víc než přítel alias dražší než kamarád.


Vím, že mě vždycky hryzala skutečnost, že člověk, když s někým chodí, jejich nejlepší přítel je tak nějak na druhém místě. Proč tomu tak ale je? Vždyť ty vztahy stejně většinou dlouho nevydrží. Tak proč kvůli nim dávat přátelství, které tady je pak v případě, že vztah má problémy, nebo dokonce skončí, do ústraní?
Vždyť oni ti lidi stejně sami i říkají, že ví, že ten vztah nebude napořád - teda spíš ti mladí.
Možná tohle je ten bod zlomu, že když se zamilujete a ve vztahu zažíváte právě tohle období bez problémů a kdy je vlastně ve vašich očích všechno sladké, je přátelství a láska nějak na stejné rovině. Ale všechno má své plus a mínus. Láska a přátelství je pořád vztah, v tom, co znamená samotný výraz vztah, se tyhle dva pojmy neliší, ale pak je zde individualita a je jasné, že to, co činí přátelství takovým a makovým, nemá láska a naopak. Co činí přátelství, to ničí lásku a naopak. Myslím to tak, že když se k partnerovi chováte spíš jako k příteli, není to pak láska (partnerská) a normální vztah, který se k ní vztahuje. A když ke svému příteli cítíte (partnerskou) lásku, tak už to bourá to pravé přátelství a opět to není normální vztah, který se k němu vztahuje. Víte, co tím chci říct? Že tyhle dva pojmy jsou prostě z jiného soudku a tak trochu spolu soupeří.
Pravá láska je sobecká, pravé přátelství ne. To bude momentálně takový náš vzorec. Máme tady bod S, který má svého nejlepšího přítele P a svého přítele partnera R. Oba se točí kolem S, jako kolem Slunce. Teď mohu opět poukázat na ten rozdíl mezi nimi a to když oba dva, když na sebe žárlí - a to většinou ano. Partner to bodu S řekne klidně z fleku, nebo prostě "má právo to říct". Ale od nejlepšího přítele se to ani neočekává, že by žárlit měl, jen to bodu S přát. A pokud žárlí, tak to rozhodně neříká. Alespoň ne těm dvou.
Sama vím, jak jsem se cítila, když má nejlepší kamarádka A (proč slovo Přítel v přátelském významu a v ženském rodě zní strašně mimo? Tohle čeština buď nedomyslela, nebo dnešní doba si to slovo přítel tak zmodernizovala, až je to na nic.) zažívala svůj první vztah s V. Cítila jsem se naprosto mimo - i z té skutečnosti, že moje A si někoho našla (nebo kdo si respektive našel jí), byl to opravdu velmi zvláštní pocit, který jsem dosud nezažila v takové míře a byla to žárlivost. Utápěla jsem ve výčitkách, jak jsem hrozná a neschopná kamarádka. Možná proto jsem se začala víc bavit se S. Obě jsme byly takové ty na druhé koleji, takže jsme spolu našly větší řeč než kdysi. Ale s A se to pro mě nikdy nezměnilo, vždy - ač jsem se v té době opravdu víc bavila se S - to pro mě byla ona. Její vztah jsem jí na jednu stranu přála, ale z toho, co jsem od ní slyšela, mi přišel její přítel tak hrozný a nemohla jsem se zbavit názoru, že jejich vztah nemohl normálně ani začít, kdyby nebyla zvědavá a příliš hodná - nebo co jiného by jí v tom drželo? Byla jsem ve zmatku a připadala jsem si jako mrcha, když jsem A tak nějak radila, ať to ukončí. Dnes se ale cítím mnohem lépe a jsem si jistá, že jsem se zachovala správně, protože A se bez něj cítí líp.
Tím jsem chtěla poukázat hlavně na pocity nejlepšího přítele, když je bod S ve vztahu, na pocity.
Přestože V je už mimo, stal se spoustu zkušeností pro nás obě. I když se navzájem trochu liší.
Oba dva vztahy, jak Láska tak i Přátelství je dřina. Pro mě je zatím láska, když na to tak koukám, co to dělá s ostatními, takové omezování svobody... ale jsem si jistá, že samozřejmě, až někoho potkám, co bude fakt klasa, tak to bude určitě zase názor o něčem jiném.
Každopádně zatím se nedokážu zbavit názoru, že přátelství je víc.
Ale láska má mnoho podob. Ano, je sobecká, člověk si vlastně ani nemůže vybrat, do koho se zamiluje a nemůže se jen tak odmilovat, ale jsem si jistá, že je určitě krásná. Proč by se lidi jinak do ní pořád pouštěli a vytvářely ty svoje citáty o ní? Něco na tom bude. Ale v tom partneském slova smyslu to je hodně práce, je to složité a chce to hodně budování, kompromisů a ne vždy se to stejně vyplatí. Já jsem v přátelství tolik řešit nemusela. S A si prostě rozumíme, důvěřujeme si, řešíme spolu problémy, máme stejný smysl pro hůmor a hodně se nasmějeme.
Ale je pravda, že jsem hodně řešila kamarádství. Hlavně na prvním stupni na základce se v naší třídě hodně řešilo kamarádství, skoro jako na pískovišti. KA, NEKA. Ale to bylo hlavně u holek, kluci ani nevím, jestli tohle řešili.
Ale to už jde o rozdíl mezi slovem Přátelé a Kamarádi.
Prostě každý vztah má něco.
Když o tom tak přemýšlím, tak možná na tom něco bude, že když s někým chodíte, prostě máte tendenci zanedbávat všechny a všechno, jen toho Vašeho miláčka ne. Nevím no. Já jen doufám, že až se to někdy snad stane i mě, moji drahou A nepostihne to, co mě. Protože to prostě nechci, nechci tohle svým přátelům dělat, a už vůbec ne hned na začátku, kdy za to ten člověk rozhodně stát nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 21. února 2015 v 17:22 | Reagovat

taky si pamatuju videopůjčovny, ještě do dnes si tam chodim pro nový filmy :-D

2 rougeinnerobela rougeinnerobela | 21. února 2015 v 17:38 | Reagovat

Jo, my tam chodily s mamkou hodně často :-) Ale dneska se už, myslím, vyplatí si to stáhnout z internetu v dobré kvalitě, prdnout si to do telky a je to :D Nic tě to nestojí. Ale jestli tam jsou nové filmy k dispozici ještě dřív, než se dostanou na internet...? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama