Tak co prázdniny, Rory?

26. srpna 2016 v 13:24 | '#, |  O mně
Tak jsem se těšila, jak se zase za ty dva měsíce vyřádím, abych pak mohla bez reptání opět dřepět v lavici, a ono zase nic. Pravda je, že jsem byla líná dopředu něco plánovat, a zbláznění se na poslední chvíli se mi moc neosvědčilo, protože se zkrátka obklopuju lidmi, kteří se nedokáží jen tak sbalit a hlavně u toho nadšení zůstat. Takže jsem si sem tam něco vydělala, vystěhovala se s tátou od jedný nesnesitelný ženský a poslední dny jen tak přemýšlím, co dělat v novém bytě.

Výsledek obrázku pro bydlení s rodiči



Beru to jako nový začátek, vlastně teď beru tenhle byt jako svou domácnost, vrátila jsem se k žehlení, učím se vařit, pořídili jsme si s tátou pár bylinek a teď je de facto sereme úplně všude - včera jsem vařila brambory s kmínem a táta do nich pak naházel ještě rozmarýn, až na to, že mi to dohromady už nějak nechutnalo. Taky jsme konečně včera uvařili i něco nového, než dokola ty samá jídla - psala jsem tátovi SMSku, že bysme mohli zkusit hovězí pečeni na jalovci a tmavém pivě. Ještě jsem v DM koupila dva čaje - čistící a na žaludek&střeva. Až na to, že chuťově to není teda žádná sláva. Díky Bohu ale, že je táta na dietě a začali jsme jíst konečně nějakým rozumným způsobem - friťák jsme nechali Petře, ať si to nechá na svoje samotný hranolky a krokety, koupili jsme olivový olej a od mamky jsem dostala jestě kokosový, na kterém jsem si včera dělala k snídani palačinky. Od obyčejného chleba jsme začali jíst lamankový, mušketýra a knackebrot. Není možné, abysme v ledničce neměli nějaký zeleninový salát. A ještě nás potřebuju naučit na nějakou kvalitnější šunku - když jsem dělala v Bille v lahůdkách, objevila jsem taky, že existuje dobrá Pražská, venkovská nebo ještě Zvonařka, s více procenty masa a vůbec když to jíte, cítíte maso, než u nějaký dušený - bůh ví, co všechno v tom zase je.

Našla jsem si tu i pár přátel, takže jsem ráda, že tu alespoň budu někoho mít. Do téhle vesničky jsem se zamilovala taky, protože hned naproti bytovce jsme měli hospodu, která snad ze všech, které jsem kdy viděla, měla záchody jako z nějakého hotelu nebo penzionu. A že tohle na mě dělá sakra velký dojem, přece jen my ženský, když chodíme na záchod sedavým stylem, není moc milé, když je prkýnko zasraný, padá a nedrží, jak by mělo, nad hlavou máte pavučiny, podlaha je nějaká lepkavá a hlavně - ten zápach!
Až na to, že krachla a po týdnu našeho zabydlování zavřela...

Když jsem ale u těch začátků, některé věci se (bohužel) nezměnily a to můj "italský" vztah. My se vlastně ani nehádáme ani ten vztah nemáme tolik bouřlivý, proto to nenazývám italským vztahem doslova, ale pravda je, že se rozcházíme (resp. rozcházím) a zase dáváme dohromady. Už ani kamarádce jsem neříkala, že jsme opět už pár měsíců spolu, protože sama zažívala vztah na dálku a rozhodovala se, zda to ukončit, protože se oba jen trápili a na ní to bylo dost vidět, takže jsem jí chtěla nechat při tom, že když jsem to dokázala já, tak to dokáže taky... ...

Taky se mi změnila vize o budoucnosti. S tátou jsme se bavili, že až mi bude konečně 18 (a že to nebude trvat dlouho, to bude oslava, na jakou jen tak někdo z mých přátel nezapomene!), napíše všechno na mě, musím si co nejdřív udělat autoškolu a přemýšlela jsem, že bych taky začala dělat nějakou práci, co by mi dala nějakou užitečnou praxi, zatím se mi Billa celkem vzdaluje od cestovního ruchu a jazyků. Jenže kdybych jela pracovat třeba na rok někam do zahraničí, musela bych počkat, až si táta buď najde nějakou - ale proboha normální - ženskou, nebo by musela být ségra trošku větší, aby u něj byla častěji. Už jen když jsem teď jela k mámě na tři dny, tak říkal, že neví, co tady bude dělat sám, akor v týdnu. Abych hlavně za chvilku neskončil jako Prcek, že příjde z práce, nakrmí rybičky a jde do hospody, říkal.

No uvidíme. Zatím se mi můj plán, že jen co si našetřím a vydělám nějaké peníze na živobytí, potáhnu z baráku a budu bydlet konečně sama na volné noze, třeba s nějakou spolubydlící když už, hroutí. Sice mě táta uklidňoval, že kdybych už bydlela se svou rodinou v domě, táta by si vzal mobile house na zahradu, že by se mi do domácnosti nepletl, ale.. víte co. Já prostě zavrhuju lidi, co do posrání bydlejí s rodči. Petře už je přes třicet a s rodiči bydlí pořád, a nikdy to nedělá dobrotu. Je to stejný extrém jako když se zase od rodiny odtrhnete a nechcete s ní mít nic společného, nebo ji prostě jen vůbec nevidíte. Prostě bych jen chtěla někde bydlet, a sem tam za tátou přijet na návštěvu.



Ale tak uvidím, přeci jen je v mým životě už obvyklý, že se mi stávají věci, které neplánuju a docela radikálně mi ho mění.
Zítra mám naplánovaný, že zajdu s jednou holčinou odsaď do klubu. Mám chuť se pořádně vytančit, zařádit, vyblbnout se.

Ale kdo ví, třeba to zase padne, ani bych se nedivila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra z mobilu Hrobárova Dcéra z mobilu | Web | 9. ledna 2017 v 10:38 | Reagovat

Heh, život je nevyspytateľný :-? Tak držím palce aby ti priniesol len to najlepšie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama